MMA, tedy smíšená bojová umění, se stala fenoménem, který přitahuje pozornost fanoušků po celém světě. V rámci této disciplíny se určité vítězství vyzdvihuje do legendárního statusu, zejména co se týče submisí. V nedávné době vyvolal Paddy Pimblett, mladá hvězda v lehké váze UFC, diskusi o hodnotě submisí, když zpochybnil tvrzení, že submise Islama Makhacheva nad Dustin Poirierem si zaslouží titul “Submise roku”.
Pimblettovy poznámky zdůrazňují, jak se vnímání grapplingových úspěchů může mezi bojovníky a fanoušky výrazně lišit v závislosti na kontextu—kdo prováděl submisi a pozadí zápasu. Islam Makhachev, mistr několikanásobného titulu, úspěšně bránil svůj titul mnohokrát, včetně rozhodujícího zápasu proti Dustinovi Poirierovi, kde použil D’Arce choke v pátém kole. I když je Makhachevova úroveň dovedností nepopiratelně vysoká, Pimblettova kritika naznačuje, že Poirierova historie submisí může snižovat úroveň impresionismu tohoto konkrétního vítězství.
Poirier zažil tuto submisní porážku již potřetí ve své kariéře, a Pimblett se domnívá, že takové okolnosti mohou oslabit význam Makhachevova dosažení ve srovnání s jinými v tomto sportu. Pimblett svou perspektivu ilustruje vlastním zážitkem z boje, kdy podrobil Bobbyho Greena, bojovníka, který nebyl v submisním zápase poražen po delší dobu. Tento situace podtrhuje Pimblettův argument: submise mohou mít různou váhu v závislosti na specifických dynamikách soupeřů, kteří se účastní.
Debata o tom, co představuje “významnou” submisi, se týká širšího diskurzu v rámci MMA o hodnotě, kterou kladou vítězové nad historicky těžšími soupeři. Pimblett se však nezastavil pouze u kritiky; aktivně navrhl alternativy, citujíc Khamzata Chimaeva, jehož první kolo s Robertem Whittakerem bylo podle něj nadřazeným submisním manévrem. Chimaevova schopnost přimět mistra jako Whittakera k submisím v rychlém sledu podtrhuje argument o kontextu ve matchích.
Pro Pimbletta představuje Chimaevův výkon jedinečný milník, který ukazuje vysoce kvalitní grappling proti bojovníkovi známému svou vytrvalostí a dovednostmi. Tento preferovaný pohled vrhá stín na Makhachevův D’Arce choke, což naznačuje, že hodnocení submisí by mělo zohlednit historii odolnosti soupeře proti submisím.
Pimblettova rostoucí přítomnost v UFC je pozoruhodná. Po svém významném vítězství nad Greenem využil svou platformu k dalšímu prosazení svých kariérních ambic a strategicky naznačil budoucí zápasy. Tento přístup nejenže ukazuje jeho marketingové schopnosti, ale také zdůrazňuje konkurenční povahu MMA, kde se bojovníci musí prosadit v přeplněné lehké váze.
Nakonec Pimblettova analýza hodnocení submisí překračuje pouhou kritiku Makhachevova dosažení; jde do srdce toho, co odděluje skvělé bojovníky od elitních. Jak se bojovníci neustále redefinují hranice dovednosti v oktagonu, diskurze kolem submisí pravděpodobně vyvine a bude zpochybňovat normy stanovené dřívějšími generacemi. Tento druh debaty nejenže obohacuje sport, ale také zapojuje fanoušky a analytiky v hodnocení úrovně výkonu v MMA, připomínajíc nám všem, že v boji je kontext vším.