Nedávno se v T-Mobile Aréně odehrál vzrušující zápas na UFC 310, který sledoval i současný šampion welterweight kategorie, Belal Muhammad. V tomto napínavém duelu se utkali Shavkat Rakhmonov a Ian Machado Garry. Zápas měl pět kol a Rakhmonov, který má neporazitelné skóre 16-0 v MMA a 7-0 v UFC, se mohl radovat z vítězství na základě jednomyslného rozhodnutí. Pro Muhammada byla tato zkušenost neocenitelná, neboť mu umožnila důkladně analyzovat taktiky obou bojovníků.
Muhammad, jakožto někdo s rozsáhlými zkušenostmi, se nedokázal ubránit tomu, aby celou situaci nepřehodnocoval. Během sledování zápasu byl schopen poskytnout podrobné hodnocení výkonu obou soupeřů. Rakhmonovova výkonnost, která nebyla tak dominantní, jak se očekávalo, Muhammadovi dodala novou dávku sebedůvěry. Tím, že Rakhmonov nebyl schopen ukončit zápas, což se mu stalo poprvé v jeho profesionální kariéře, Muhammad posílil své přesvědčení o tom, že může předvést lepší výkon.
Muhammad na otázku týkající se jeho sebevědomí odpověděl: „Jediná věc, kterou jsem viděl, je, že vyhraji.“ Tímto prohlášením ilustruje mentalitu bojovníka, která spočívá v sebedůvěře a promyšleném přístupu. Jeho sebevědomí naznačuje vysoký stupeň bojového IQ, což zahrnuje nejen fyzické dovednosti, ale i psychologické taktiky. Jak se zdá, Muhammad se v oktagonu etabloval jako univerzální hrozba. Na UFC 304 sesadil Leon Edwardse a v zápasu prokázal své dovednosti v úderech i grapplingu.
Muhammad se cítí být lepší než Rakhmonov ve všech aspektech boje. „Myslím, že jsem lepší striker. Myslím, že jsem lepší ve všem,“ prohlásil. Jeho výkon proti Edwardsovi, ve kterém údajně překonal bývalého šampiona v úderu, tvoří jádro jeho tvrzení. I když se mnoho bojovníků spoléhá na svou reputaci a minulá vítězství, Muhammadova ochota analyzovat své vlastní výkony ukazuje zajímavou sebereflexi, která ho odlišuje od mnoha v této kategorii.
Mezi mnoha pozorováními, která Muhammad učinil, se vyjímala jeho kritika Rakhmonovova času stráveného v klinči. Vyslovil nedůvěru vůči nečinnosti, která se objevila během těchto výměn, a naznačil, že pokud by on sám byl v kleci, určitě by během těchto momentů naplno využil svých dovedností, aby získal výhodu. Muhammad prohlásil: „Ten moment se mnou nebude. Já budu ten, kdo bude mít nohu na plynu,“ což naznačuje, že jeho agresivní přístup by mohl Rakhmonova “zahnout do rohu”, čímž by mu znemožnil se znovu zorientovat.
Co Muhammad prokázal jak ve svém zápasu, tak i v následných úvahách, je vrozená schopnost adaptovat se a překonávat výzvy. Oktagon není pouze prostorem pro fyzickou konfrontaci; je to strategické bojiště, kde je mentální převaha a schopnost přizpůsobit taktiky klíčové pro úspěch. Muhammadovo sebevědomí, které by se mohlo snadno pohybovat na hranici arogance, je zakotveno ve dovednostech a hluboké analýze silných a slabých stránek jeho soupeřů.
Jak se situace v kategorii welterweight vyvíjí, je jasné, že Muhammad není jen šampionem náhodou, ale legitimním soupeřem, který má strategii složenou z vlastních zkušeností a pozorování. Jeho tvrzení, že „projde každým soupeřem, kterým se setká“, naznačuje míru sebevědomí, kterou musí šampioni mít. V bojových sportech často záleží na tom, kdo dokáže efektivně prosadit svou vůli, a Muhammad se zdá být připraven učinit prohlášení, které bude rezonovat napříč celou kategorii welterweight. Pokud se setká Rakhmonovem, fanoušci se mohou těšit na zápas, který ukáže to nejlepší z obou bojovníků, přičemž Muhammad si klade za cíl nejen bránit svůj titul, ale také upevnit svůj status jako jednoho z nejlepších v divizi.